Život v Itálii

Pátek!! Konečně je tu konec týdne a já snad nikdy nebyla tak vyřízená...kecám - každý pátek jsem KO. Pojďme snít. Pojďme se zasnít nad životem v Itálii. Kdo by to nechtěl? Těstoviny, víno, slunce a hlavně –  Dolce far niente...  na jihu Itálie, kde jediné, co tě ráno probudí, není budík, ale symfonie zpívajících cikád a možná křik sousedky, která z balkónu láteří na děti, že ještě nešly do školy.  

Tak kde bych si to já, mohla užít? Pojďme na cestu spolu... 

Sicílie – ostrov slunce, vína a… no, možná… mafiánů?

Takže první na seznamu máme Sicílii. Sicílie voní po čerstvých citronech a slaném mořském vzduchu, zatímco slunce pálí do starobylých kamenných ulic. Zní to
úplně božsky – někde v Palermu bych si pronajala starý kamenný domek, kde by z oken byl výhled na blankytné moře. A co víc? Každý večer bych chodila pro čerstvé mořské plody, které bych se naučila připravovat s vášní pravé Ital... tedy Češky. 

Upřímně to vaření by mohl být problém, ale kdo ví - dokud to nezkusím že? 

Monopoli – místo, kde se život hraje podle pravidel (skoro)

A teď k Monopoli. Městečko na východním pobřeží Itálie, které dělá čest svému názvu. Řekněme si to narovinu – kdyby mě někdo pozval, abych žila v Monopoli, moje představa by okamžitě zahrnovala spoustu mini-hotýlků a pravidelné večery u stolních her. Kdo ví, třeba bych si tam nakonec našla svou italskou partu a společně bychom večer co večer „kupovali“ domy a hotely. V Monopoli bych určitě nevynechala procházku po historickém centru s úzkými uličkami a tradičními pekárnami, kde voní focaccia. 

Proč vlastně Itálie? A má to cenu?

Člověk si někdy říká, proč má takové sny. Vždyť i u nás v Čechách máme krásně. Ale možná je to právě ten šarm, co Italové mají, a my ne. Ta lehkost, jak na mě působí a není to jen o jejich chování, ale i kultuře, jídle, víně... moři, slunci... ach

Takže jestli se někdy rozhodnu zabalit svých pár švestek a vydat se na jih, ať už do Sicílie nebo Monopoli, jedno je jisté: pořád budu ta stejná já, jen s trochu lepším vínem v ruce a s větším úsměvem na tváři. Možná mi chybí v životě špetka té italské nedbalosti a pár kapek sicilského slunce. Ale kdo ví, třeba mi to na chvíli dovolí zapomenout na starosti s puberťačkou a na všechny ty každodenní běhy života.

Takže co my???

Kdy jedeme?