Křehká svoboda

Ano! Mám to tu jako terapii! Je to tak - nebudeme si nic nalhávat a o to víc díky všem, kteří mají čas, chuť a sílu tu být se mnou. Děkuju.

Mám v hlavě dvě témata, která s vámi chci sdílet. To první je "svoboda" - ale ne ta politická, ta u které nás čeká teď v neděli oslav 35. výročí a kdy bude většina nosit trikoloru a popíjet svařák v ulicích. 

Kde vlastně končí moje svoboda? Kde začíná ta vaše? Já to vidím tak, že hranice svobody je tam, kde začíná hranice druhého člověka. A přijde mi to tak správné. Ale přiznám se – někdy na to zapomínám. Třeba když se snažím komunikovat s dcerou. V tu chvíli láskyplná demokracie ustupuje tvrdé diktatuře a já si to uvědomím teprve večer, když už spí.

Svoboda je pojem, který rezonuje napříč kulturami i generacemi. Rádi ji hlásáme, rádi se za ni schováváme, ale umíme si ji vážit? 

Každý z nás má právo dělat vlastní rozhodnutí, řídit si život podle svého a vytvářet si cesty, které jsou pro nás autentické. Ale svoboda není jen o tom, co chceme my – je i o respektu k ostatním a uvědomění si, že naše činy mají dopady na druhé.

Otázka tedy zní: Jak najít tu správnou rovnováhu? Jak se svobodně rozvíjet, ale zároveň podporovat ostatní v jejich cestě? V práci i v osobním životě je tahle balancující linka často neviditelná, ale klíčová. Pokud ji najdeme, můžeme vytvářet prostředí, kde je pro každého dost prostoru k růstu a respektu.

Podělte se, jak to máte vy? Kde vnímáte hranice své svobody v práci nebo ve vztazích?

A moje druhá myšlenky?

Tak ta se týká snů... snů a jejich plnění. Ale k tomu se ještě dostanu.