O přáních a závisti: Proč si raději přát ticho než Villu v Amalfi

Milí čtenáři... moc se mi to oslovení líbí, ale připadám si jak Lady Whistledown, jen nemám žádné drby a můj nastávající nebude Colin... ach ...

Představte si, že jste Lady Whistledown, jenže místo pikantních drbů a plánování svatby s Colinem máte v ruce seznam svých přání a obav. Elegantní pero nahradí propiska s rozžvýkaným koncem, a místo plesů řešíte vrzající podlahu a utržené cosi pod myčkou, přesně jako já. Ano, takhle vypadá moje realita.

Ale jedno s Lady W společné přece jen máme: přemýšlíme nad tím, co by nám mohlo přinést štěstí, a přitom víme, že osud má smysl pro humor. 

Pravda je taková, že si často přejeme věci, které vypadají skvěle na papíře (nebo na Instagramu), ale reálný život má jiné plány. Možná by bylo lepší přát si klid, zdraví a schopnost říct „ne“. Ale upřímně, kdo z nás sní o pevné nervové soustavě, když si může představovat víkendové brunche v Itálii a šumění moře z vlastní terasy?

I já mám svá přání. Jedno z nich? Najít svůj kousek ráje, ideálně v podobě nemovitosti někde, kde nejsou vrzající podlahy a letní teploty šplhají k maximu za vůně moře, citronů a prosecca. Jenže pak přijde ten hlas v hlavě: „Co když naletím podvodníkovi? Co když přijdu o práci a nebudu mít ani na letenky nebo nájem? Co když... co když...“ A tak se moje pohádka o vile (spíš garsonce) pod italským sluncem mění na detektivku s mafiánem a finančním úřadem v hlavních rolích. Vím, že život není pohádky u nás, natož v zahraničí.

Lidová moudrost praví: „Dávej si pozor na to, co si přeješ, protože by se ti to mohlo splnit.“ Jenže nikdo už neřekne, že splněné přání může přijít i s malým bonusem – třeba s hromadou závisti, nečekanými problémy a sezeními u psychologa...

Je to zvláštní paradox – čím víc se nám daří, tím víc se někteří lidé kolem nás tváří jako z reklamy na citróny. Není to můj případ, rozhodně se mi nedaří - stále bez chlapa, stále s vrzající podlahou, aktuálně jsme k tomu přidala i utržené cosi, co je pod myčkou... už teď mě straší léto v Čechách s balkonem na jih. Umíte si to představit? Bez klimatizace - loni jsem tu měla téměř 38. Takže ne - zas tak se mi nedaří. 

Být opatrný se svými přáními totiž znamená víc než pečlivě formulovat, co chcete. Znamená to zamyslet se, jestli vám to štěstí stojí za všechny ty drobné (nebo velké) důsledky, které s sebou může přinést. Takže co si přeju já? Pořád to samé - nevzdávám se. Ale přidávám i menší reálné přání - třeba aby mi ta myčka ještě chvíli vydržela. A aby bylo letošní léto trochu chladnější. Na Colinovi už ani netrvám.

Tak na zdraví, drazí moji!