...aneb když italský sen trochu drhne, ale pořád ještě voní jako espresso s výhledem na moře

Moji milí, zajímá vás, co se děje dál?

Stále jsem v kontaktu s realitní agentkou. A upřímně? Moje vlastní očekávání mě někdy dohání k šílenství. Uvíjí mě to a neumím s tím pracovat - vím to a stále si sama nabíhám. Bože, doufám, že v tom nejsem sama... Chci někoho, kdo bude sakra aktivní, kdo bude sršet nápady a skutečně mi věnuje svůj čas. Kdo mi zahltí mobil návrhy a inzeráty, kdo mi řekne co a jak a kdo bude aktivovaný 24/7.

Zatím moje zkušenost je tato:Ano, měli jsme jeden hovor. Ano, řekla mi, že byty předává dál - samozřejmě, je to její práce. Ano, žije v Pescaře a tak pendluje sem a tam (logicky). A ano, uvidíme se v druhé půlce května. Ale víte co? Pak bylo ticho. Já jí posílala co mě za srdce i peněženku chytlo - z druhé strany nic. Já chci víc! Jsem jak malá holka, co řeší svoje první střevíčky - chci víc! Víc červený, víc lesklý, víc tohle víc tamto... ale vlastně stále otevřená návrhům a nápadům okolí. Nepotřebuji mít dokonalost - ta snad ani neexistuje. Nemusím mít byty, které jsou 10/10 – mně často stačí 7/10, někdy i 6/10, podle toho, co chybí a co ne.

Realita vs. romantika

Když mě požádala o upřesnění termínu mé cesty do Bari, začala jsem to řešit. A bum – ledová sprcha. Máme sotva půlku dubna a i krátký výlet není úplně za hubičku. Zvlášť když vám víno i mořské plody chutnají jako mně… (čili **hodně**.)

Jde to zařídit low-cost?

Ptám se vás: Máte tipy na levné letenky, ubytování, nebo vůbec na to, jak se pohybovat po jižní Itálii bez toho, aby se vám rozklepala platební karta v ruce? Mám ráda cestování, ale ještě radši mám ten pocit, když na konci měsíce zůstane něco i na prosecco. 😅

Brindisi? Byli jste tam?

Realitní víla navrhuje posunout se ještě níž – do oblasti Brindisi. Ale já to prostě necítím. Už takhle jsem dost dole od svých původních plánů. Co si budeme - peníze vládnou světu a mým snům dvojnásob. To ale neznamená, že půjdu mimo lidi. Potřebuju je. Život. Ruch.  

(Ano, teď mi pod okny pípají popeláři a lidi mizí do práce. A já sebou musím hodit – jinak nestíhám vůbec nic. A to není ani 7 ráno.)

Moje srdce bije pořád víc pro severnější část – ideálně úplný sever Itálie. Jenže... na ten bych asi musela prodat ledvinu. Tak zůstávám nohama na zemi (nebo spíš u moře) a duší stále poblíž Bari.

Nechci úplnou samotu, kde vám za společnost dělají jen rackové a občasné štěkání psa z vedlejší olivové farmy. Miluju život. Miluju památky, bary, lidi, hluk ulice smíchaný s vůní mořské soli a espresa. Potřebuju to všechno, aby můj italský sen nebyl jen kulisou pro tichý únik, ale místem, kde se bude opravdu žít.

A co vy?

Máte zkušenosti s cestováním low-cost po Itálii? Vyplatí se spát v hostelech, nebo raději Airbnb mimo centrum? A co Brindisi – byli jste tam někdy? Dýchne na mě taky to pravé la dolce vita?

Napište mi, budu moc ráda za vaše rady a zkušenosti. A hlavně – držte mi palce. Protože i když teď ještě nemám klíče, mám pořád sen a naději.  

A někdy je právě tohle ten největší začátek ze všech. 🧡