Houby se stalo

Milé ženy (a odvážní muži), víte, co se stane, když se do kuchyně pustí někdo jako já? Houby se stalo – doslova! Dneska se vám musím svěřit s něčím, co bylo blíž sci-fi než vaření. A co završil neskutečný čurbes v kuchyni. Chudák Magdalena Dobromila. 

Představte si, že si v práci poklidně žijete svůj denní sen o kávě a snad i brzkém odchodu... prostě chvíle klidu, když najednou... BUM! Na stole mi přistála krabice. A co na mě vykouklo? Houby!

„Unboxing“ začal druhý den (no jasně, že jsem je nechala v práci v lednici), já nejsme ani amatérská houbařka, já jsem jenom žrout a milovník hub. A aby to nebylo málo, rovnou jsem dostala info na superrychlé zpracování – spařit houby ve slané vodě a pak je napytlíkovat do mrazáku. Znělo to jednoduše… co by se mohlo pokazit, že?

Tak jsem si to doma hezky připravila. Hrnec na plotně, houby do vody, kuchyň voní lesem – všechno běží jako po másle. První várka hub je hotová, tak sahám do šuplíku pro ty slavné pytlíky z IKEA, do kterých to všechno šoupnu a hodím do mrazáku. A teď, pozor! IKEA pytlíky… nejsou. Trošku mi z toho tikalo oko, druhá várka dobublávala a já šla na třetí.

Teď je čas přiznat, že rozdíl mezi první  a poslední várkou hub byl značný - první: úhledná, div ne na milimetr přesně nakrájená houba, pečlivě ofoukaná a s láskou povařená... poslední?? Jehličí? Nevadí! Troška listí? Nevadí! Menší houby tam hážu celé a ty větší tak nějak sotva čtvrtím...

Každopádně - houby mám v mrazáku v pytlíkách na odpadky!!! Ty menší, takové ty nevinné, co vypadají, že by se s nimi dalo i něco seriózního dělat - třeba do nich dát svačinu dítěti nebo tak.

Většinou kupuju ty ovoněné - citronové. Ani nevím, proč teď ne. Ale jsem za to ráda. Umíte si představit, jak by to asi dopadlo? Otevřete mrazák, vytáhnete pečlivě zamrazené houby, a místo vůně podzimního lesa vás praští do nosu aroma osvěžujícího čističe toalet. Skvělá kombinace do polívky, co?

A co vy? Už jste někdy řešili houby a skončili s pytlíky na odpadky? Nebo máte jiné tipy a triky? 

Houby jsou v mrazáku, já mám skleničku vína, a Magdalena Dobromila by na mě možná byla pyšná. Nebo by aspoň zavřela obě oči.